Frýdek Místek – pro nás šílená dálka, která ve mně vždy budí obrovský respekt k rodičům juniorů z této oblasti, neboť oni, na rozdíl od nás, tuto vzdálenost musí přejet v průměru 5x za závodní sezonu. My povětšinou jen jednou. Není to nic jednoduchého pro řidiče, ale zejména pro děti, které po celovíkendové dřině u vody čeká po hodně pozdním návratu domů ještě příprava na školu a pondělní ranní vstávání.
Neustále to vyvolává otázku, zda by nebylo lepší upravit soutěžní a závodní řád a změnit délku závodů. Vždyť musíme mít neustále na paměti, že na prvním místě je u juniorů škola a až potom zábava včetně rybaření. Možná téma na zamyšlení pro lidi odpovědné za řízení závodního rybaření. Nejde totiž jen o muškaře ;).
Ale zpátky k závodu. Rosťa Oliva s Martinem Svobodou jako vždy připravili skvěle zorganizovanou akci a popasovali se i s katastrofálním nedostatkem vody na Moravě v letošním roce. Trať závodu vypadala na první pohled nevyrovnaná, vždyť rozdíl v délce štontů byl i několikanásobek, ale oni věděli, co dělají.
Potvrdilo to hned první sobotní kolo, kde z deseti závodníků pět ulovilo plus mínus jedna ryba dvacet pět kusů a to díky rotaci prošli v podstatě celou trať. Jen jedno místo strašilo všechny účastníky. Úsek dva, který začínal kaskádou kamení a pak už to byla jen hodně dlouhá hluboká klidná voda skrývající dokonale svá tajemství. Jako poslední v sobotu do ní šel Honza Bureš a ulovil nakonec dvakrát tolik ryb co tři jeho předchůdci dohromady. I tak však bohatství tohoto místa neodhalil.
Teprve v neděli sem nastoupil místa znalý Honza Carbol, pro něhož je Ostravice domovskou řekou, a s podporou jednoho z nejlepších závodních muškařů, nejen v tomto rázovitém regionu, Tomáše Cieslara chytil jednak krásné potočáky, jejichž míra překročila i 40 cm (a to o několik z nich přišel, než je stihl přivést k podběráku), ale i několik bodovaných okounů. Na rozdíl od všech ostatních, kteří zkoušeli suchou, mokrou i nymfu lovil na strýmra! Na všech ostatních 
úsecích bylo třeba uvedené techniky měnit a zvolit podle místa vždy tu správnou. Chytali se nejen pstruzi, ale především na malé mušky všudypřítomní lipani a hlavně vychytralí tloušti. Jakmile bylo sluníčko vyhrávala suchá s mokrou, kdykoliv se schovalo za zlověstné mraky, z nichž nakonec ukáplo jen pár kapek, chtělo to jít s muškami ke dnu.
Pokud jde o výsledky, tak po sobotě jsme drželi třetí, čtvrté a sedmé místo a nejlépe na 
tom byla Klárka. Po neděli si sedmé místo vyměnil Honza s Klárkou a vystřídal ji na bronzové příčce za domácími Honzíkem Olivou a Jakubem Adamem. Za Klárkou se pak na osmé a deváté místo usadili Sam s Vítkem. Nejlepším benjaminem se stal náš David Sušil.
Roman Vlček, Monfish junior a MO Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
převzato z www.crs-sus.cz
